Stáhněte si e-book zdarma:)

Je to už deset let, co jsme se přestěhovali z klasického panelákového sídliště. Narodili jsme se tam, bydleli tam asi  30 let, narodili se tam i naše děti. Měli jsme vše u nosu, uklízení bylo snažší, obchod i pošta pod domem, doktoři v dosahu, do školky pěšky... Relativně pohodlný život. Jenže my jsme toužili vidět modré nebe nad hlavou častěji, než jen z otevřeného okna v kuchyni, či na procházce. A tak jsme na to šli od lesa, vzali jsme si hypotéku nejdřív na chatu. Díky tomu jsme ochutnali, jaké to je, mít vlastní "dům"... Trvalo to ale jen rok. Protože díky každo-týdenním přejezdům tam a zpět jsme pocítili balvan, že příliš času trávíme balením, uklízením, přejezdy, že je to ztracený čas, který můžem využít jinak. Že je náročné mapovat a zásobovat dvě domácnosti, starat se o dvě tehdy malé děti. Chtěli jsme ten pocit z chaty zažívat každý den, nemít kompromisy, probouzet se a usínat tam, kde to našemu srdci je nejblíž: dojít si bosou nohou pro čerstvé bylinky, hrabat se v hlíně, když je čas, vypít si odpolední kávu s nohama v trávě...
Snili jsme o tom, aby hranice mezi domovem a přírodou byla co nejtenčí. A pořídili jsme si dům.

Chtít víc metrů podlahy či víc koutů zahrady? Je lepší bydlet v pronájmu nebo ve vlastním? Jak jsme celá rodina změnu prožívali? 

0
lidí prozkoumalo e-book před Vámi:)

Nakoukněte

NAPSALI JSTE MI

(Jiřiny celou reakci můžete stáhnout celou na odkazu výše)
"...Stavba prvního domu a bydlení v něm zní velmi úsměvně pro každého, komu to vyprávím. Manžel má děti z prvního manželství a musel začít do nuly. Bydlet v pronájmu a zároveň splácet hypotéku a platit alimenty je docela náročné. Proto manžel na domě až na krov vše dělal sám. V květnu jsme začali kopat, v srpnu položili první cihlu, 26.12. položili poslední tašku, mezí tím namontovali okna a protože jsme zjistili, že ne zrovna levný byt ve staré zástavbě je plesnivý, wafky v ložnici nefungují, tak jsme se 5. ledna, kdy bylo 20 centimetrů sněhu, přestěhovali do hrubé stavby.:) Žádné rozvody, žádné omítky, podlahy a některé příčky. Na mytí jsem ohřívala vodu na krbové vložce a myla jsem se ve velkém lavoru, který se prodává na stavební práce. Pro vodu jsem chodila do pumpy (leden) a když jsem prala v pračce, tak jsem lila vodu šuplíčkem na prášek. Zjistila jsem, že tak když pračka potřebuje vodu, tak se zastaví. Tak jsem ji pozorovala a lila vodu. Bohužel ji potřebuje snad dva kýble, což je víc, než jsem myslela.:)..."

 

Honza

"...Nádherně popsány chvilky ze života. Trochu ti v tichosti závidím a úplně jsem se vžil a viděl se v té situaci. Fakt krásně popsané. Tohle jsem si měl přečíst už před 15lety a byl bych se dokopal k domu dříve. Tedy už jako mladý jsme jeden dům na rekonstrukci koupili v Kozojededech, a pak šel do světa. Co píšeš, to prožívám defacto na chalupě ca 160km od Prahy, jenže jen víkend nebo dovča..." Honza