Uvězněni v pronájmu?

Častěji než dřív potkávám mladé lidi, kteří bydlí v drahém v pronájmu a nemají na to, pořídit si vlastní bydlení protože nemají dostatečné vlastní zdroje. Ocitají se tak v začarovaném kruhu možností. Platí pronájem a tím pádem nemohou generovat dostatek volných prostředků aby ušetřili.

„Banka nám už nedá 100% hypotéku, my ji ale potřebujeme. Chceme se starat o vlastní. Nemáme našetřeno skoro nic, přitom žijeme skromně. Co vlastně můžeme udělat, když chceme bydlet ve vlastním? To, co bychom mohli šetřit, dáváme do pronájmu, abychom vůbec někde bydleli… Jsme v pronájmu jak ve vězení, nikdy nebudeme mít nic vlastního.“ Ani neumím spočítat, kolikrát jsem podobný příběh slyšela.

Co si budeme povídat, za jak dlouho našetří průměrný zaměstnanec 10 – 20% z kupní ceny nemovitosti, plus na daň z nabytí nemovitosti která je 4 % z prodejní ceny? Pokud je rodina v situaci, že například muž má průměrnou měsíční mzdu 30 tisíc hrubého, žena je na mateřské, do toho dítě nebo dvě… Není to nic veselého.

Rozumím, vstupní podmínky máme každý jiný, pracovní status také. Ne každý může dělat vedoucího pracovníka, vydělávat nadstandardně, nebo mít kvartální bonusy. Česká národní banka tak mnohým lidem oddálila možnost pořídit si vlastní bydlení díky tomu, že již neumožňuje dofinancovat do 100 % kupní ceny. Pokud máte dobrou bonitu, banka poskytne 90% hypotéku. Pokud potřebujete financovat 4 % daň z nabytí, lze financovat úvěrem také. 

Posledních 10 let jsem na volné noze. Specializuji se na financování nemovitostí pro fyzické a právnické osoby. Před touto činností jsem pracovala na HR, v neziskovém sektoru, či jako redaktorka.
Komentáře