Uvězněni v pronájmu?

Častěji než dřív potkávám mladé lidi, kteří bydlí v drahém v pronájmu a nemají na to, pořídit si vlastní bydlení protože nemají dostatečné vlastní zdroje. Ocitají se tak v začarovaném kruhu možností. Platí pronájem a tím pádem nemohou generovat dostatek volných prostředků aby ušetřili.

„Banka nám už nedá 100% hypotéku, my ji ale potřebujeme. Chceme se starat o vlastní. Nemáme našetřeno skoro nic, přitom žijeme skromně. Co vlastně můžeme udělat, když chceme bydlet ve vlastním? To, co bychom mohli šetřit, dáváme do pronájmu, abychom vůbec někde bydleli… Jsme v pronájmu jak ve vězení, nikdy nebudeme mít nic vlastního.“ Neumím spočítat, kolikrát jsem podobný příběh slyšela.

Co si budeme povídat, za jak dlouho našetří průměrný zaměstnanec 10 – 20% z kupní ceny nemovitosti? Pokud je rodina v situaci, že například muž má průměrnou měsíční mzdu 30 tisíc hrubého, žena je na mateřské, do toho dítě nebo dvě… Není to nic veselého. Každý chceme ideálně žít tady a teď, využít svého produktivního věku. A ne stylem, že se našetří za mnoho let, a až budou děti vycházet základní školu, tak pokud se poštěstí, tak možná půjdeme bydlet do svého, nicméně v té době už bude mnohem větší nárok na příjem, jelikož s věkem se splatnost zkracuje.

Vstupní podmínky máme každý jiný, pracovní status také. Ne každý může dělat vedoucího pracovníka, vydělávat nadstandardně, nebo mít kvartální bonusy. Česká národní banka mnohým lidem oddálila možnost pořídit si vlastní bydlení díky tomu, že již neumožňuje hypotéku na 100 % kupní ceny. Pokud máte dobrou bonitu, banka v současné době poskytne až 90% hypotéku. Jestliže nemáte našetřeno, v určitých případech lze řešit dofinancování jiným úvěrem.